ČÁST PÁTÁ - VZTAHY

Na jednu stranu jsem si říkala, že je vůbec zázrak, že jsem otěhotněla, po všech těch diagnózách a prognózách v podstatě úplný zázrak. Přirozeně otěhotnět a navíc hned. A to mě vedlo k myšlence, že tento smutný konec, může znamenat šťastný nový začátek. Proto jsme s bývalým manželem podnikli další „pokus“, který opět „vyšel“, ale radovali jsme se asi tak pár hodin po těhotenském testu, jednalo se totiž o biochemické těhotenství, takže jsem dostala menstruaci (o něco silnější a bolestivější). A to mě tentokrát dost zlomilo. Plakala jsem hodně, nechápala jsem. Žádná slova od mých blízkých pro mě nebyla útěchou. A nejhorší pro mě byly lítostivé pohledy, ty mě dostávaly do pocitů zoufalství. Byla jsem v bodě, ze kterého jsem nevěděla jak ven. Tělo přeci funguje, menstruaci mám pravidelnou, dělohu ukázkovou, vaječníky krásné (dle slov mého lékaře dle ultrazvuku). Tak co se to kruci děje??? Začalo to ve mně hlodat, co jsem věděla jistě, že teď tedy opravdu nechci znovu otěhotnět a znovu prožívat ty nejhorší pocity, jaké si vůbec dovedu představit. Teď ne, teď potřebuji čas. Zpracovat si, co se událo a podívat se na vše trochu s odstupem. V této době dostal můj bývalý manžel nabídku, aby šel hrát fotbal na Kypr, což se mi moc líbilo. Dovolenou jsem potřebovala jako sůl a ještě k tomu několika měsíční! Nakonec jsme na Kypru strávili „pouze“ půl roku kvůli zranění mého bývalého manžela (vše kolem Kypru a fotbalu by vydalo na román, nepůjdu tedy teď do hloubky a budu se držet těhotnění). Na Kypru jsme se o miminko „nepokoušeli“. Jediné, na co si pamatuji, že když za námi přiletěli bývalá tchýně s tchánem, navrhli nám, jestli nechceme miminko adoptovat, to pro mě byl další velký zásah, v překladu jsem si připadala neschopná přivést na svět dítě. A navíc jsem moc nechápala, proč bychom toto téma měli řešit s rodiči. To už se začalo blížit nahlédnutí pod pokličku vztahů. Začala jsem se rozhlížet více kolem sebe (asi tomu napomohl ten volný čas na Kypru) a uvědomila jsem si, že nevidím žádné šťastné páry, žádný motivační pár, ze kterého by sálalo štěstí, láska, spokojenost, jiskra, podpora, sdílení,…  Semínko zaseto.

Po návratu z Kypru jsem se vydala na lektorský kurz Hormonální jógové terapie s Dinah Rodrigues do Německa, odkud jsem se vrátila jako certifikovaná lektorka a začala jsem vést kurzy (vše kolem vedení kurzů a nových začátků by také vydalo na knihu, takže opět se budu snažit držet hlavního tématu) a hned na to jsem objevila v jednom časopise rozhovor s MUDr. Helenou Máslovou, lékařkou, která se specializuje na tzv. Psychogynekologii, nebo-li zabývá se psychickými příčinami gynekologických problémů. Ihned jsem se k ní objednala, navíc jsem zjistila, že je velkou fanynkou Hormonální jógové terapie podle Dinah Rodrigues. Začala jsem navštěvovat její terapie, kde jsme se zabývaly právě vztahy v rodině, vztahem mezi mnou a mým bývalým manželem. Něco se začalo dít, něco velkého se ve mně odstartovalo a nešlo to zastavit. A možná i proto mi začaly do cesty chodit různé metody. Otevíral se přede mnou prostor k cestě ke svému JÁ. Cítila jsem, že je něco špatně, ale nevěděla jsem co. Jako by vše, co jsem do té doby žila, byla jen a pouze iluzí, jako bych sešla ze SVÉ cesty, jako bych byla na cestě někoho jiného. Jako bych žila v nějaké bublině. Prostě a jednoduše jsem cítila, že nejsem šťastná a najednou jsem si nedovedla představit, že bych měla takto strávit celý svůj život. Nedokážu to úplně slovy popsat. A často jsem se ptala sama sebe, jestli si dovedu představit, že otcem mých dětí bude můj bývalý manžel. Ke svému šoku jsem zjistila, že odpověď je NE. Tak to už jsem vůbec nechápala, měla jsem pocit, že máme pěkný vztah, že se nehádáme, dokážeme se na všem domluvit, mám naprostou volnost, nikdo na mě nežárlí, nic mi nezakazuje. Sice si mě až tak moc nevšímá a ta volnost je možná spíš pohodlnost (opět nebudu zacházet do detailů, jednak by to nebylo fér vůči mému bývalému manželovi, protože je to moje verze odžité pravdy a navíc bych opět odbočila od tématu a byl by z toho další román… třeba jednou). Posuneme se dál… 

Od redaktorky jednoho prestižního časopisu jsem dostala tip na metodu RUŠ. Ihned jsem se rozhodla, že pojedu na kurz, požádala jsem svého exmanžela, aby si pročetl web a řekl mi, co si o tom myslí. Reakce byla… Jasně, jeď a užij si to. No tak dobře, no, asi si to nepřečetl, ale co už. Jela jsem a byl to pro mě velmi zásadní zlom. Při úvodním kolečku jsem se představila: „Ahoj, já jsem Adéla a jsem šťastně vdaná.“ Hned jak jsem to vyslovila, jsem se zarazila a ptala se sama sebe, proč jsem to řekla. Přeci když je někdo šťastně cokoliv, nemá potřebu na to upozorňovat. Tam bude zakopaný pes. A Karel Nejedlý (autor metody RUŠ) mi na to řekl: „Tak to gratuluji.“ A to měl k čemu teda. Během kurzu jsme se všichni naučili ovládat metodu RUŠ tak, abychom si ji mohli sami na sobě praktikovat. Měli jsme prostor „pročistit“ si základní vztahy (s rodiči, sourozenci,…), které se odráží v našem „dospělém“ fungování. Principem této metody podle mě je, že vše nepříjemné, co prožíváme v přítomnosti je důsledek situací a našich vnitřních rozhodnutí, která jsme učinili od prvopočátku naší současné existence do přibližně 16ti let a pomocí metody RUŠ se dá pracovat na tom, aby se nás nedržely nepříjemné pocity z daných situací. Není to o vymazání paměti, vše si pamatujeme tak jako dřív, jen bez nepříjemných pocitů. Ty fajnové zůstanou. No, je to síla a velká hloubka. Velká a rychlá vnitřní přeměna, která se promítá do vnějšího světa, do vztahů a běžného žití. Už na kurzu se mi stala dost zvláštní a neočekávané věc, „přeskočila jiskra“ mezi mnou a jedním z účastníků kurzu (12 let se mi nic podobného nestalo, 12 let jsem byla se svým bývalým manželem). Byla to velká síla a já sama moc nevěděla, co s tím. Když jsem svému bývalému manželovi řekla, že jsem někoho potkala, ale že jsem s ním nic fyzicky neměla, tak jeho první reakce byla: „Tak rozvod?“ a já v šoku řekla, že „Ano. A to byl konec našeho 12ti letého vztahu(není to tak jednoduché, jak to popisuji v těchto pár větách, bylo to hodně náročně, opředené mnoha až šílenými situacemi. Ale opět by to bylo na román). Každopádně jsem si vzala pouze své osobní věci, odstěhovala jsem se a s pár svými vydělanými penězi a začínající kariérou lektorky Hormonální jógy, jsem začala „nový“ život. Doslova od nuly. S minimální podporou svého okolí.

Tato část se vlastně netýká přímo snah o otěhotnění. Ale zdravý vztah ženy a muže je důležitý nejen pro početí dítěte, ale také pro jeho výchovu. Jak se budete moci dočíst v dalších částech…změna partnera nezaručuje hladké otěhotnění a těhotenství. Proto jestli Vám někdo radí, abyste vyměnily partnera, a hned otěhotníte, tak tomu nevěřte. Já tedy neměnila partnera kvůli tomu, abych přišla do jiného stavu. Pro mě je krásný vztah dvou lidí svatý a partner pro mě není nástroj k získávání tužeb nebo k naplňování potřeb. Vřele doporučuji na partnerských vztazích pracovat. A někdy jsou prostě situace silnější, než jakýkoliv rozum a je prostě o konci vztahu rozhodnuto. Třeba i proto, že někde je pro nás připravený někdo, o kom zatím nevíme a ani on o nás.